CBAM a pár informací k němu

Všeobecné informace:

Letní pomalý režim pokračoval, a i díky dovoleným napříč Evropou se trh a nálady jeho účastníků nikam neposouvaly.

Co se posunulo, bylo zhoršení nálady ohledně CBAM. I když se v tisku, či mezi distributory oceli spekulovalo v průběhu roku o možném odsunu data zavedení, Evropská komise potvrdila, že platnost od 1. ledna 2026 zůstává v platnosti. S CBAM, jako ochranným opatřením, vesměs evropští distributoři nemají zásadní problém. Problém mají s jeho praktickou aplikací, s administrativní náročností, a hlavně s nejednoznačným způsobem výpočtu. Takže chaos, nervozita a stres a stále očekávání, co to udělá s cenami.

Pojďme si nyní znovu rozebrat CBAM a aktuální situaci. CBAM je tzv. mechanismus uhlíkového vyrovnání, lidově uhlíkové clo. Týkat se bude nejenom válcované oceli, ale i jiných energeticky náročných komodit, jako jsou hnojiva, hliník, cement, atd

V Evropě funguje ETS, neboli evropský systém obchodování s emisními povolenkami pro domácí výrobce (ocelárny, cementárny, chemičky apod.). Výrobci v EU musí nakoupit povolenky za každou tunu CO₂, kterou vypustí. Ale část povolenek dostávají zdarma, aby jim neujel vlak v konkurenci dovozcům.

U CBAM každý dovozce musí od 1. 1. 2026 kupovat CBAM certifikáty, jejichž cena bude navázaná na cenu povolenek v ETS. Smyslem je srovnat podmínky. Aby EU výrobce (platící povolenky) nebyl v nevýhodě proti levnějším dovozům z Číny, Turecka, Indie, a jiných zemí.

Takže tu máme evropské hutě, které stále dostávají část povolenek zdarma v ETS. Dovozci ale od 2026 mají platit CBAM naplno. Pokud se toto neodladí, vzniká „double protection“: domácí hutě mají výhodu (část povolenek zdarma + ochranu CBAM na hranici). A WTO (Světová obchodní organizace) by mohla EU obvinit z protekcionismu. Některé třetí země jako Čína, Indie, USA už naznačily možné žaloby. Evropská komise proto řeší postupné rušení bezplatného přidělování povolenek v ETS v průběhu příštích let.

Od 1 ledna 2026 se CBAM nebude týkat jen reportování, ale skutečného výběru peněz. Proto je potřeba znát skutečné emise obsažené v tuně dovážené oceli nebo hliníku. A pokud dodavatel z třetí země emise nesdělí, použije se stanovená výchozí hodnota. Jenže zatím stále není stanoveno, jak ty výchozí hodnoty vypadají – nejsou hotová referenční srovnání (např. kolik CO₂ se má počítat na tunu běžné oceli z Číny). Aktuálně stále firmy nevědí, kolik je to bude stát – a nemůžou uzavírat dlouhodobé smlouvy.

Shrnutí „zádrhelů“

1. Není jasná metodika výpočtu emisí.

2. Chybí referenční hodnoty (defaulty), bez kterých dovozci netuší, kolik budou platit.

3. Provázání s ETS je politicky ožehavé – kombinace CBAM + bezplatné povolenky mohou vypadat jako dvojí ochrana trhu.

4. Administrativa - stovky firem (importéři, obchodníci) zatím nemají praktický návod, jak vykazovat a platit = riskují chyby a sankce.

Níže pro zajímavost příklady hodnot v nadcházejících letech "uhlíkových cel" pro klasické vysoké pece, jedoucí stále na rudě a koksu (BF) a elektrické pece jedoucí primárně na šrotu (EAF).